Vždy mě zajímala spousta věcí z různých oborů, z čehož většina se neprotínala s tím, co mi bylo nabízeno ve škole. Začala jsem se tedy specializovat na individuální vzdělávání.

V šesti letech jsem začala hrát na housle, ve čtrnácti primovat cimbálovku. Pomáhala jsem organizovat výstavy a vyšívala kroje. Od dětství jsem se věnovala horolezectví. Vždy jsem hodně četla.

Studovala jsem etnografii v Brně, kterou jsem později vyměnila za ekonomii a management se specializací na intrapodnikání. Absolvovala jsem řadu různých vzdělávacích kurzů od „výchovných“ přes time management, tvorbu webových stránek, až po celkový osobnostní růst stokrát jinak.

Od svých 24 let se věnuji zejména problematice individuálního vzdělávání a vnitřní motivace. Později, po narození svých synů, jsem měla možnost si některé teorie vyzkoušet v praxi. Moje děti nikdy nechodily do školky a od první třídy studují kombinovaně, což je samozřejmě občas výzva a většinou nádherný proces.

Vedu si seznam otázek, kterými mě děti ráno budí. Top 3 je momentálně: „Vysvětlíš mi, co je to rodné číslo?“, „Víš, k čemu je dobrá Austrálie?“ a „Když půjdu do lesa a najdu tam diamant, musím z toho platit daň?“.

Ve vzdělávání mě zajímá zejména, jak zachovat vnitřní motivaci dítěte a jak s ní dále pracovat, rozvoj mezilidských vztahů a práce se silnými stránkami člověka. U nás Na Dědině mám na starosti blaho rodin na kombinovaném vzdělávání a v domškoláckém klubu. Ve volném čase vzdělávám své syny, čtu, chodím do přírody, peču a maluju.